Vyhledávání

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
26
Zákaz vstupu Dubanský rybník
27
Zákaz vstupu Dubanský rybník
28
Zákaz vstupu Dubanský rybník
29
Zákaz vstupu Dubanský rybník
1 2 3
4 5 6 7 8
OTEVŘENÍ hospody v ČEPÍ na MDŽ 8. 3. 2024
9
Sběr železa 9. března 24
PÁLENÍ dřeva - sobota 9. 3. od 13:00 hod
Bezpečnostní opatření
10
Bezpečnostní opatření
11
Bezpečnostní opatření
12
Bezpečnostní opatření
13
Bezpečnostní opatření
Informační SMS
14
Bezpečnostní opatření
OÚ - dovolená 14. 3. 24
15 16 17
18 19
Úklidové vozidlo: úterý 19. 3. 2024
20 21 22 23
Ples MŠ Čepí
24
Karneval 24. 3.
25 26 27 28 29 30
Rybářské závody 30. 3.
31
Drobečková navigace

Úvod > O Čepí > Historie

Historie - kronika

V dochovaných historických pramenech se Čepí poprvé vyskytuje roku 1375 v souvislosti s tehdejším držitelem vsi zemanem Ješkem z Čepí. Na počátku 16. století byla obec v držení Zdislava z Dobřenic, ale ten Čepí prodal roku 1543 společenství havířů z Kutné Hory. Jako majetek Kutné Hory zůstala obec až do roku 1694, kdy byla přikoupena ke komornímu pardubickému panství a od té doby sdílí s pardubickým panstvím stejné osudy. Název vsi prodělal složitý jazykový vývoj. V lidové etymologii existuje též název Čep. Vznik názvu lze nejpravděpodobněji odvodit od osobního jména Čáp a místní název vznikl jako Čápův .... (dvůr, les, pozemek), kde vesnice vznikla. Přivlastňovací příponou a hláskovým vývojem existoval potom jako Čiepí, z čehož vzniklo dalším jazykovým vývojem Čepí.

Obec vešla do dějin archeologie významným nálezem bronzového pokladu z doby lidu kultury slezskoplatěnické (9.-7. st.před.n.l.). Nález obsahoval dvě velké bronzové spony, 29 bronzových náramků (tzv. hřiven) a fragmenty bronzových ozdob. Nález byl učiněn roku 1881 při hloubkové orbě na palouku zvaném Olšina asi 1 km od obce směrem k Pardubicím, několik set metrů od pravé strany silnice. Další depot bronzů se na katastru Čepí objevil v listopadu roku 1884. Obsahoval asi 7 kruhových závitnic, několikrát stočený prsten a asi 4 fragmenty bronzových ozdob. Tento bronzový poklad pochází z doby kultury lužické (asi 12. - 9. století před naším letopočtem) a učiněn byl na někdejším pozemku pana Baera mezi obcemi Čepí, Rozhovicemi a Jezbořicemi, 300 metrů západně od silnice. Lze předpokládat, že někde v okolí bude pravěké sídliště někdy z té doby, zatím se jej nepodařilo objevit. Důležitou lokalitou je cihelna. V roce 1932 zde byl nalezen v hloubce asi 1 metr kostrový hrob s hliněnou nádobkou. Cihelna podala v minulosti též doklady výskytu diluviálních zvířat. V hloubce 7 metrů se našly dvě stoličky mamuta a na jiném místě v hloubce 9 metrů část parohu prehistorického jelena.

Obec Čepí vlastní od roku 2000 průmyslovou zónu - areál bývalé cihelny o rozloze 100 416 m2. Přestože se to jevilo jako velké sousto, velké starosti a velké množství peněz, rozhodlo zastupitelstvo v roce 2000 o odkoupení celého areálu. Na pořízení nemovitostí si obec vzala investiční úvěr ve výši 3,500.000 Kč, který bude splácet až do roku 2010. Hlavním důvodem tohoto finančně náročného kroku byla snaha oživit nevyužívanou plochu k podnikání, přilákat do obce nové investory, kteří by využili stávajících výrobních prostor k podnikání a tvorbě nových pracovních sil. Areál bývalé cihelny je klasickým příkladem "brownfields". Podle metodiky používané v Evropské unii se jedná o pozemky a nemovitosti uvnitř urbanizovaného území, které ztratily svoji funkci a využití, jsou delší dobu nevyužívané, opuštěné, často zdevastované. Tyto nemovitosti ekonomicky a fyzicky deprimují své okolí. Přilákání nových investorů nebylo a není jediným cílem. Souběžně s naplňováním kapacity průmyslové zóny pokračují stavební práce, především výstavba inženýrských sítí. Díky dotaci z rozpočtu Pardubického kraje se podařilo v roce 2006 vybudovat nové rozvody plynu, vodovodu a splaškové kanalizace. Ve schváleném územním plánu obce z roku 1997 se počítá s dalšími opatřeními, které mají eliminovat negativní vlivy výrobní zóny. Jedná se o vytvoření pásu veřejné a doprovodné zeleně mezi výrobní a stávající obytnou zónou a silniční obchvat obce. Protihlukový val mezi výrobní a obytnou byl vybudován v roce 2007.

Díky panu JUDr. Václavu Dubcovi, který pracně přepsal část kroniky naší obce, si pojďme počíst o její dávné minulosti. Vloženo dne 16. 01. 2010.

historické foto

historické foto

historické foto

historické foto

historické foto

 

 

Kronika obce Čepí

Část starší (sestavená roku 1938)

O založení obce i vzniku jména a starších držitelích nebylo nám lze zpráv se dopátrati, Aug. Sedláček, Dr. E. Nohejlová, a F. K. Rosůlek se ve svých dílech o této věci nezmiňují. Prof. Sekař se v díle Dějiny Pardubic omezil na poznámku,že Čepí byly samostatným zbožím a sídlem rodu z Čepů, aniž udává podrobnosti.

     Z daných okolností je možno usuzovati, že osada Čepí, která byla do roku 1694 samostatným zbožím, kde stával dvůr, je značně stará, přibližně tak jako sousedící osady a sídla Jezbořice, Rozhovice, Dubany, Máteřov a jiné. Čepí jest také osadou původní se dvorem, nikoliv filiální či kolonizační. O Jezbořicích známe původní zmínku z roku 1126, tehdy stávaly na tomto zboží jen dvě osady, Jezbořice a Opočeň. Založení Jezbořic je jistě data ještě staršího.

     Není myslitelno, aby mezi zmíněnými sousedními državami existovala malá enkláva, která žádnému ze sousedů nenáležela.Území Čepí muselo býti zabráno vůdcem malého rodu v téže době, kdy zabírali jiní náčelníci rodů kraj, což se muselo státi před počátkem století XII. Ti první majetníci mohli míti jméno podobné slovu Čep a od nich možná obdržela osada své jméno podobně jako Jestbořice, domněle od Jesutbora, Máteřov os Materie, Svítkov od Svietka a pod. viz Dr. E. Nohejlová. Že by jméno mělo být odvozeno od čepů v hrázi rybníka se nezdá pravděpodobným, rybníky v krajině zakládané leží severněji a na

cizém zboží zakládání jich spadalo do dob již poměrně mladších, kdy jméno osady Čepí již existovalo.

     Prošla staletí aniž známe jmen držitelů.Tvrz Čepí postavena nebyla, vlastníci se spokojili s pouhým sídlem při dvoře, jaká se někdy od tvrze valně nelišila. Podobně tomu bylo např. ve Svítkově.

     Před rokem 1543 drží zboží Čepské urozený pán Zdislav z Dobřenic, od kterého je toho roku koupili poctiví starší nad havíři i na místě celého pořádku havířského na „Horách Kutných Stříbrných“. Tito prodali zboží toto od 4. května 1694 k panství pardubickému, k ruce J.M.C. Leopolda I. za 8.500 zlatých rejnských a 36 zlatých šlyslgeldu, a to z důvodu, že zboží takřka žádného užitku neposkytovalo. Částka 1036 zlatých byla splacena ihned a byla vypůjčena z kasy sirotčí pardubické, ostatek zůstal zatím dluhem na 6% úrok. Byla koupena „ves Czepie s dvory kmetskýmia se vším příslušenstvím, se dvorem panským a se všemi tu zastihlými“, srstnými i kurejními dobytky, rolemi, lukami, potůčkem, grunty sedlskými sedmiemi, hospodou podací, nyní Jiřímu Pleskotovi patřící, též s těmi tam se nacházejícími chalupami a jednou pastouškou. I těm se všemi k té vsi náležejícími lidmi poddanými, se vší „zvolí“/Pravomocí/“ a plným panstvím.“

     Dotčený pan Zdislav Nejstarší z Dobřenic, který zboží čepské r.1543 prodal, koupil si roku 1563 od Jakuba Vrby usedlost č.p. 20 v Jestbořicích, bývalou rychtu, kterou drželdo roku 1597 a oddal pak manželce své paní Anně Dobřenské, jejíž následnice vlastnily rychtu tu do roku 1611.

     Po přivtělení k panství pardubickému byla ves Čepí přikázána k rychtě Jestbořické, ku kterémužto správnímu souboru náleželo pak 10 obcí, a to Jestbořice, Jankovice, Bezděkov,Barchov, Lány, Na důlku, Krchleby, Srnojedy, Opočeň, Opočínek, Čepí.

     Jméno obce bylo rovněž psáno r. 1694 Čziepie, též Čzepy, Czepy, pak Čepy, nyní úředně Čepí.

Výpis z čepského urbáře

     V urbáři panství pardubického z roku 1651 jest dodatečně po při koupi vsi Čepí vložen zvláštní list s titulem : „Extrakt z urbáře vesnice jeho domácího vzatý“. Tam jsou uvedena jména platných usedlíků čepských, avšak nikoliv čísla domů, která tehdy ještě nestávala. Jména ve výpisu uvedená nejsou jak vidno opsána přesně z urbáře ale opravena na stav pozdější při roce 1695./připojen opis, čísla domů připojil pisatel studie, některá nejsou zaručena a č. 8 se nepodařilo vůbec umístit/.

Jména sousedů:

Mařena Voženílková      / č.p.  ........ /

Matěj Pleskot                 / č.p. 5 /

Václav Pleskot              / č.p. 6 /

Jan Pleskot                    / č.p. 1 /

Dorota Voženílková      / č.p. 13 /

Jakub Konečnej             / č.p. 12 /

Václav Novák               / č.p. 10 /

Matěj Křivka                / č.p. 14 /

Václav Kalořenský       / č.p. 15 /

Václav Čapský              / č.p. 16 /

Jiří Pleskot                    / hospoda podací /

Panský dvůr Čepský

     Zemanský poplužní dvůr čepský se sídlem panským byl tak starý jako osada sama. Bylť při založení obce jejím základem a hlavní částí. Stanoviště dvora bylo na místě dnešní usedlosti č. p. 17. Pozemky dvorské ležely hlavně na straně k Máteřovu, některé též k Rozhovicům.

     Výměra byla malá, byl to spíše dvorec – statek „mělo bejti“ 16 kop záhonů rolí a 4 jitra /korce/ luk, vcelku tedy jen asi rovných 100 korců.

     U dvorce přiléhal ještě „grunt Čapskýho“ velký 14 kop a 20 záhonů 86 korců. Poslednější byl asi dvorem kmetcím jehož osudy byly k posledu spjaty s osudem panského dvora, neboť byl již od Starších nad havíři ve dví rozdělen, budovy byly shořelé a pozemky pak děleny s oněmi od dvorce panského společně. Po přikoupení zboží čepského ku panství pardubickému došlo na panskou správu poručení od Komory České, „aby ze dvorce ve vsi Czepy dvě chalupy způsobeny a třetí v místě příhodném vyzdvižena a k jedné každé pod 2 kopy záhonů rolí od téhož dvorce přiděleno bylo, jakož i hospoda nová aby se vystavěla, k ní jeden a půl kop záhonu rolí a něco loučného připojeno bylo, ostatní role ke dvoru JMC máteřovskému se obrátily“. V dalším poručení bylo pro novou hospodu ustanoveno místo“ tam, kde dvě silnice se scházejí, od Prahy k Chrudimi a od Čáslavě k Pardubicům, a nová hospoda aby pro lidi panstvím projíždějící pohodlná byla.“ Věc byla rozřešena tak, že z budov dvorce panského /dnes č.p. 17/ které byly dobré, pak z největší části rolí od gruntu Čapskýho byl utvořen statek a pro tři chalupy a hospodu se měly obstarati budovy nové. Rozdělení bylo pak následující : Z rolí panského dvorce je obráceno ke dvoru máteřovskému sedm kop záhonů k Rozhovicům, chalupa Jiříka Kouřimského, chalupa Václava Novotného ke krčmě JMC ke gruntu Jiříka Jirky vždy příslušný počet kop.

/Následuje podrobný popis řešení./

     Z tohoto vyřešení je možno usoudit, že stanoviště gruntu Čapkovského či Čapskýho /“čapkovského“, pozn. EP/ bylo od dvorce panského k východu, asi v místech dnešního č.p. 16. Dále, že chalupy č.p. 15, 16 a hostinec č.p. 19 jsou založeny roku 1696. Osmiboká stodola u č.p. 15, jaké bývaly stavěny a jakým se říkalo „kvočny“, bude stavba z roku 1711, po požáru této usedlosti. Dnešní budovy č.p. 19 nebudou asi tak staré, ty jsou asi již obnovené, patrně též po požáru někdy před rokem 1839. Též lze usoudit, že ne gruntě Čapskýho, který byl asi dvorcem kmetcím, hospodařili kdysi Čapský a Kouřimský-Pleskot. Budovy těchto dvou dílčích následných usedlostí byly v roku 1694 shořelé. Právo šenku pro novou hospodu dnes č.p. 19 získalo panství pardubické od Jiříka Pleskota staršího, který vlastnil č.p. 14 jako krčmu a hospodu podací. Za šenk obdržel náhradu 9 korců rolí, které připojil ke své chalupě č. 14, čímž vzrostla výměra této na 15 korců. Syn jmenovaného Jiřík Pleskot mladší, jinak Kouřimský, převzal současně novou usedlost č.p. 15, kterou si sám nově vystavěl. Druhé jméno Kouřimský si získal po gruntě památkou po předchůdci.

     Grunt Jiříka Jirky s budovami dvorskými, dnes č.p. 17 byl tomuto prodán a zapsán dne 29.3.1696 v ceně 667 kop míšeňských. „Chtělo být 14 kop a 20 záhonů rolí a 4 korce luk. Jirek přišel z Ostřešan, kde prodal menší statek, budovy dvorské, které při koupi převzal byly podepsány takto : Světnice, síň, komora, chlív a stájka s jedné strany na štychholcích za 50 kop. Marštal a dva chlívky, stavení dobré šindelem přikryté za 45 kop. Komory dolní dvě a hořejší dvě pro obilí, podlahy na falc prknem položeny za 48 kop. Studnice s váhou a okovem od kamene zděná za 5 kop, zahrada za 25 kop.“

     Několik let po vyjmutí usedlosti č.p. 17 Jiříkem Jirkem přišel tento k poznání, že těch kop /mělo být 86 korců/ nějak málo. Oznámil to na zámek a bylo převzato měření, které provedl Václav Pošva panský písař dne 11. máje 1702 v přítomnosti rychtáře a konšela. Změřili 7 parcel rolí, které vykázaly výměru 77 korců, dva věrtele a 3 čtvrtce, tedy o 8 korců, 1 věrtel a 1 čtvrtec méně.  Scházející výměru mu panství nahradilo, patrně od máteřovského dvora, protože v pozdějších zápisech je udána zase ona výměra původní. Mimo toho vlastnil podle onoho nového vyměření luk, zahrad a pastvin 3 korce, 2 věrtele a půl čtvrtce.

     V kupní smlouvě o prodeji panství Čepí jest psáno, že se prodává ves Czepy s dvory kmetcími stc. Hlavní část dotčeného jednoho dvora kmetcího jest určitě dnes č.p. 6. V zápise o této usedlosti z roku 1700 čteme totiž, že Tomáš Voženílek byl koupil 26.10.1676 grunt, jenž od gruntu Václava Pleskota pochází,kterýž na dva díly k rozdělení přišel a z jednoho dvora dva učiněny jsou, za cenu 800 kop. V dalším je ještě dvakrát psáno o dvoru a nikdy o statku. Druhou, menší část, jak za to máme, onoho kmetcího dvora koupil prostřednictvím otčíma svého napřed jmenovaného Tomáše Voženílka od Jiříka Průška, jenž se od starodávna živnost Jiroušovská jmenovala Lukáš Pleskot za 550 kop míseňských později opraveno na 588 kop 47 krejcarů v létě 1619. Podle toho byl držitelem snad ze dvou čepských kmetcích dvorů, největší to usedlosti čepské, dnes č.p. 6 a č.p. 1, která měla snad přes 140 korců, byla tedy větší než samotný dvůr panský před rokem 1676 Václav Pleskot. A podle označení „živnost Jirošovská“ jest usuzovati, že před Pleskotem hodpodařil na celém Jirouš.

     To bylo asi v první polovici století sedmnáctého za doby panství havířů kutnohorských. Oba zápisy, z nichž toto čerpáme, týkající se č.p 6 a č.p. 1 jsou z října téhož roku 1700, následují bezprostředně za sebou, úvodní texty jsou stejné a v obou přichází jméno Tomáš Voženílek.

      Kmeti byli držitelé větších selských statků, dvorů kmetcích, kteří

byli v nějak přednostním a nějak povinném poměru k majetníku panství, který byl formálně ještě vlastníkem, jaksi lenním pánem, dotyčných gruntů. Oni držitelé gruntů byli asi povinni službou mannskou, jakou zemané pro svou reprezentaci při okázalostich pro doprovod i na obranu svou potřebovali.

     V e zboží krchlebském např. byli také, a to v Krchlebích dvory kmetcí, počtem snad dva. Kmeti drželi svěřený majetek jaksi lénem, dědičně. Dcery i jejich následnice z takových rodů přikládaly si čestný přívlastek „kmetična páně Jeho Milosti“. A když se panství pardubické stalo již císařským, přikládali si všichni z potomstva kmetského, muži i ženy, někdy přívlastek „sirotek JMC“. (Jeho milosti císařské)

Z předpisové knihy roboty na rok 1743 se vyskytují u č. 5 Mates Pleskot, 53 korců, u č. 1 Wenzl Pleskot, 41 korců, u chalupníků u č. 8 Jiří Pleskot, 7 korců.

U výpisů z urbáře roku 1713

u č. 4 Matěj Pleskot, u č. 1 Lukáš Pleskot

roku 1770

u č. 4 Matěj Pleskot, u č. 1 Václav Pleskot, u č. 17 Jan Pleskot, a mezi domkáři u č. 9 Jan Pleskot, u č. 5 Matěj Pleskot.

Soupis výkupů z roboty od 1. ledna 1777

u č. 1 celosedlák Václav Pleskot, u č. 5 Matěj Pleskot, u č. 15 chalupník Václav Pleskot, u č. 17 celorolník Jan Pleskot.

POSLOUPNOST NA USEDLOSTECH

     obsáhlejší a celková sestava naráží na tyto potíže : Až do roku 1694 byli pány čepského zboží Starší havíři v Kutné Hoře, zápisy z oné doby se nedochovaly. Dále knihy pozemkové za dobu let 1770 až 1850 byly v roce 1937 převezeny od okresního soudu v Pardubicích do Archivu země České v Praze Belkrediho ulice č. 5, kde asi nejsou dosud uspořádány a přístupny. Vypsali jsme tedy posloupnost pouze z knih pozemkových nejnovějších a doplnili ji podle možnosti jen kuse.

č.p. 1                   - oddělená část dřívějšího dvora kmetcího

-------

do roku 1690 Jirouš / živnost Jiroušovská /,

                            potom Jiřík Průšek

od 24.2.1690       Lukáš Pleskot, syn Václava Pleskota z č. 6, ujal za 556 kop  

                            grošů míšeňských., koupil pro něho otčím Voženílek z č. 6.

                            roku 1700 zápis předělán, suma upravena, splátky purkrechtní

                            na dluh platil Lukáš od roku 1690 a ještě v roce 1734. Výměra

                            je r. 1713 až 1770 udávána na 52 ½ korce rolí a 4 korce pastev

                           a luk. Bylo podceněno, ve skutečnosti bylo více.

od roku 1743   Václav Pleskot

roku 1770        Václav Pleskot, (možná ještě předešlý

roku 1777        Václav Pleskot, snad ještě týž, celosedlák

od 20.6.1850    Matěj a Barbora Voženílkovi

od 30.11.1893  Barbora Voženílková sama

od 17.12.1897  Anastázie Voženílková 1/3, Kateřina 1/3, Aloizie 1/3

od roku 1909    Aloizie Voženílková 2/3

od roku 1913    Anastázie Voženílková celé

od 25.5.1927    Josef a Božena Křenkovi

od roku 1932    Anežka Finková

č.p. 2

----------------

roku 1770         Václav Voženílek

roku 1777          Jakub Dubec

roku 1862          Josef a Anna Pleskotovi

roku 1886          Čeněk a Kristina Pleskotovi

roku 1897          Josef Vyskočil

roku 1899          Pavlína Valentová

roku 1913          Vincenc Voženílek

č.p. 5

----------------

od roku 1696    Jiřík Pleskot

                          Matěj Pleskot, syn, za 894 kop míšeňských. Zápis :

                           „Czepie. S povolením ......... prodán statek sirotků

                           Jiříka Pleskota Matějovi Pleskotovi, synu nebožtíka

                           za 894 kop míšeňských. Světnice, komory dvě,marštal,

                           chlív pro krávy jeden a pro svině jeden, sroubek, kůlna,  

                           chlívek pro ovce, stodola, studnice, klisny tři, krávy

                           dojné dvě, ovce tři, vůz okovaný, pluh s železy jeden,

                           uzdy čtyři, sedlo, zahrada 14 kop záhonů, to jest 84

                           korců, každý po 34 groších, luk 3 jitra, obilí setého,

                           pšenice, 17 korců, věrtel žita 17 korců. Rukojmě jsou

                           Jiřík Jirek rychtář, Tomáš Voženílek konšel, z č. 6,

                           Lukáš Pleskot z č. 1. Platil splátky na dluhy od roku

                           1696 do roku 1734, možná i dále.

roku 1743           Matěj Pleskot

roku 1770           Matěj Pleskot

roku 1777           Matěj Pleskot

27.9.1874           Václav Pleskot a Marie Pleskotová ½

roku 1916           Václav Pleskot sám

roku 1925          František Pleskot 1/3, Bohumila 1/3, Otakar 1/3,

25.1.1934                                        Otakar Pleskot 1/3, František Pleskot 2/3,

č.p. 6

---------------

                          Stanoviště a hlavní část bývalého kmetcího dvora.   

                          Původně Václav Pleskot.

roku 1676         Tomáš Voženílek, zápis : „ 13. octobris 1700 z nařízení

                          urozeného pana Pavla Slavíka předělán a v pořádnost

                          uveden zápis, tak aby se při případných soudech           

                          nápadníkům gruntovní peníze propuštěti mohly a tedy

                          o svou spravedlivou pretenci nepřicházeli. Tomáše

                         Voženílka na grunt jeho, který byl  v létu 1676

                          pořádnou smlouvou trhovou, a to sídlo s rolmi, koupil,

                          jenž od gruntu Václava Pleskota pochází, kterýž na

                         dva díly k rozdělení přišel, a z jednoho dvora dva

                         učiněny jsou, od níže podepsaných nápadníkův jednu

                         polovici za sumu trhovou 800 kop. Na tu sumu zavdati

                         má 112 kop 130 grošů totiž co sobě byvše grunt tehdá

                         do gruntu shořelý a nevýstavné porazil 100 kop. Po

                         závdavku náleží : Kateřině manželce nebožtíka

                         Václava Pleskota na tomž dvoře podílu spravedlnosti

                          133 kop. Dětem Mandaléně, Dorotě, Lukášovi /od

                          roku 1690 na č.p. 1, 431 kop 3 gr. Ostatní děti Jiřík,

                         Tomáš, Jan,Lidmila mají spravedlnost ze otce po matce

                          v Jesinčanech, a proto zde jen malé podíly po 10ti

                         kopách. Tomáš Voženílek, který byl otčímem Pleskotova

                         syna Lukáše, musel tedy být manželem Kateřiny, vdovy

                         po Václavu Pleskotovi, tedy se přiženil ke vdově.

                         Platil od roku 1677 do roku 1708.

 

roku 1709        Tomáš Voženílek, předešlý, nemohouce pro sešlost věku

                         hospodařit prodal usedlost Janu Voženílkovi, synu,

                         za 750 kop.

                         Na podíly nápadníků ještě Václava Pleskota platil

                         ještě roku 1733.

roku 1777       Jan Černík

roku 1852       Václav a Marie Voženílkovi

roku 1882        Jan Voženílek

roku 1887        Arnošt Hrubý

roku 1915        Arnošt Hrubý

roku 1926        Miloslav Hrubý, Norberta Hrubá

roku 1928        Eliška Hrubá, Jiří Hrubý a Stanislav Hrubý třetinami

č.p. 8

---------------

Původně Jiřík Pleskot

od roku 1703    Rozina Karmaušková

                         Marie Karmaušková, dcera. Zápis : „ ... chalupa od

                         starodávna „zadní“ řečená, která od Jiříka Pleskota

                         za krčmu, kterou tehdáž za krčmu nebožtíkovi Jiříkovi

                         Karmauškovi ujal, a nyní Jiřík Křivka na ní zůstává,

                         Rozině manželce po nebožtíku Jiříku Karmauškovi,

                         posléz Lukáše Pleskota, též Marii dceři téhož

                         nebožtíka Karmouška, nyní toliko k ruce toliko

                         samotné Marii dceři Jiřího Karmauška za 100 kop.

                        Rolí 3 korce, luk ½ korce, močidlo ohrazené pro

                         namáčení konopí, kde též sousedé konopí tam máčeti

                         svobodu mají.

roku 1706        Marie Karmaušková /Kramářová/ prodala chalupu po

                         rodičích připadlou, „zadní“ řečenou, Martinovi Dubcovi

roku  1713        Martin Dubec

roku 1743         Jiří Pleskot /?/

roku 1770         Matěj Dubec

roku 1777         Matěj Dubec

roku 1837          Matěj Čapský

roku 1887          Matěj a Františka Čapských

roku 1928          František a Marie Čapských

č.p. 9

---------------

č.p. 13

------------------

Původně Vondrák  (někde psáno Vondrákovský)

 

2.1. 1629            Václav Voženílek z Rokytna

roku 1650           Jan Voženílek

15.7.1667           Václav Voženílek

od roku1667       Václav Voženílek

12.2.1720                                     Jiřík Voženílek  syn, /vdova Mařena /

roku 1734          Mařena Voženílková

roku 1743          Jiří Voženílek

roku 1770          Jiří Voženílek   (snad předešlý)

roku 1777           Jiří Voženílek  (opět asi předešlý)

roku 1849          Josef Voženílek a Alžběta, roz. Štěpánková

                           z Vostřešan 

roku 1887          Vincenc Voženílek a Anna Voženílková, roz. Lenková

                            z Chotusic,  (rodiče Miloslava r. 1900)

roku 1926           Miloslav Voženílek a Marie, roz. Kořínková

                            z Čepí č.p. 24

                            (z manželství jsou 2 dcery Marie nar. 1927

                            a Miloslava nar. 1931)

                            Marie provdaná Kombercová, Miloslava provdaná

                            Lněničková)

Po roce 1945 nastala kolektivizace půdy

roku 1951            se dcera Marie provdala za Miroslava Komberce

                            ze Starých  Čívic.

roku 1958            převzal všechny hodpodářské usedlosti státní statek

                            v Čepí.

pokračuje rodina Kombercových , Lněničkových, a Dubcových .........

č.p. 14

-------------------

Dříve krčma – Jiřík Karmaušek

 

před rokem 1695  Jiřík Pleskot ujal krčmu po smrti předešlého, patrně se

                             ke vdově Rozině přiženil, která později přešla do

                             č.p. 8. Jiřík Pleskot postoupil právo šenku roku 1696

                             panství pardubickému pro novou hospodu č.p. 19.

roku 1696             současně Jiřík Pleskot mladší ujal ode dvora č. 15

od roku 1698        Jiřík Křivka se přiženil ke vdově předešlého Jiříka

                             Pleskota staršího Kateřině.

Pokračuje rodina Křivkových  .................

č.p. 15

-------------------

roku 1696         Vedle resoluti 25.10.1695 uloženo, aby se prodaly a

                          odměřily od dvora panského kus zahrady se štípím

                          a 2 kopy 5 záhonů rolí Jiříkovi mladšímu Pleskotovi –

                          Kouřimskému /byl z č. 14 a předtím z č. 8 /, kdežto

                          aby on sobě chalupu vystavěl. Ourok z té chalupy pla-

                          titi bude o sv. Jiří a o sv. Havle.

roku 1710          platil ještě Pleskot-Kouřimský /druhé jméno je po

                          předchůdcích na gruntech /.

roku 1711         dále vdova Pleskotová, psaná Marie Kouřimská.

roku 1714          jsouc pohořelá neplatila nic.

roku 1715         Václav Pleskot – Kouřimský, syn.

roku 1743          Václav Kouřimský

roku 1770          Václav Kouřimský

roku 1777          Václav Pleskot, jest asi předešlý.

č.p. 17

------------------

Na Stanovišti bývalého panského dvora.

29.3.1696                                  Jiřík Jirek – podle nařízení z 16.9.1695 prodány jemu

budovy dvora a k tomu 14 kop 20 záhonů rolí, zčásti

ode dvora, většinou z gruntu Čapskýho. Platil nápadníkům Martina Pleskota a Kateřiny Čapský,

Jiříkovi Kouřimskému a Václavovi Novotnému

roku 1770         Jan Pleskot

roku 1777         Jan Pleskot

roku 1869         Jan Pleskot a Kristina manželka

roku 1886         Jan Pleskot

roku 1923         Marie Pleskotová nezl. ½ a Antonín Pleskot nezl. ½

roku 1935         Marie provdaná Hájková

č.p. 21

-------------------

roku 1843         Václav Voženílek

následují Voženílkové

roku 1911         Božena Voženílková  ½

roku 1914          Arnošt Hrubý

roku 1926         Miloslav a Norberta Hrubých

roku 1928          Eliška Hrubá, Jiří Hrubý a Stanislav Hrubý

č.p. 22

-------------------

Titíž ve stejných letopočtech.

                          / V křestním listě Václava Pleskota z roku 1851 :

                          Kmotr Jan Buben, syn po Františku Bubnovi rolníku

                          z č. 22 a kmotra Dorota, manž. Jana Pleskota z č. 19

Dodatek

za dobu starší vypracoval ing. František Rychlík

v Pardubicích roku 1941

Výpisy z knihy purkrechtní obce Čepí z doby let 1595

až 1696 za panství havířů kutnohorských.

 

Tit. list :        Registra purkrechtní Vsi Čzepi v kraji chrudimském,

                       pánům Starším a všemu pořádku Hor stříbrných na

                       Horách Kuttnach nad havéři a všemu tovaryšstvu ha-

                       véřskému přináležející obnovená a spravená za pánů

                       starších přísežných a s povolením jich jména tohoto :

                       pana Šimona Saučka, 1. staršího

                       pana Matouše Pleskače

                       pana Jana Teplickýho

                       pana Václava Vančury

                       pana Šebastiána Hošpa

                       pana Simona Sichrovského

                       a ti za starší zvoleni od JM vysoce urozeného pána

                       pana Viléma Vřesovce z Vřesovic a Doubravské hory

                       a na Vchynicích a Podseticích, JMC císařské rady a

                     nejvyššího pána Mincmajstra v království Českém

                                                                                   18. januarii den

                     sv. panny Priscy léta 1613, za písaře jich

                     Jakuba Anešovského 18. sept. téhož 1613 letha založená.

ZÁVAZEK  rychtáři a konšelům ve vsi Čepí takto se dává :

„Přísahám Pánu Bohu Všemohoucímu, blahoslavené Panně Marii a všem Božím svatým, JMC pánu panu mému milostivému,Pánům Starším Přísežným přidaným mi od Tovaryšstva a všemu slavnému a starodávnému pořádku pánův havérzův hor stříbrných na Horách Kuttnách, pánům mým dědičným a milostivým, že tento aurzad rychtárský chci věrně upřímně vprávě beze vší lsti spravovati a spravedlivě se ve svém aurzadu k jednomu každému chovati, zlé přetrhovati, dobré množiti, pro čest a chválu Pána Boha, bohatému, chudému, sirotku, vdově, domácímu i pohostinnému, přespolnímu spravedlnosti udělovati a domáhati spravedlivé výpovědi a rozsudky činiti nešetřiž při tom přátelství neb nepřátelství pro přízeň neb nepřízeň a pro dcery napravo ani nalevo se nevychylovati podle nejvyšší možnosti mé.

Toho mi dopomáhej Pán Bůh Všemohoucí a Blahoslavená Panna Marie

a všichni svatí.  Amen.

V  starý folio 101 A 1 :

Jan Čzapek ze vsi Lukovny jsouce propuštěn z člověčenství a z poddanosti od urozeného pana Fridricha z Wurdenštejna JMC hejtmana v Pardubicích, koupil jest sobě dvůr někdy Jirauškovský od Jiříka Vrabce ve vsi Čepí za 250 kop grošů českých a při sv. Martině léta toho 1595 složiti má 50 kop a ostatek placení po sedmi kopách až do vyplnění. Svršky : klisny 4, krávy 2, bejček roční, svině 3, slepice s kohoutem 7, vůz s váhami 1, pluh 1, atd. Dalo se na Horách Kuttnaách v domě havéřském léta 1595.

A 2 : Tomáš Pleskot

koupil jest sobě, manželce a dědicův dvůr někdy Jiraušovský po Janovi Čapkovi pozůstalý od Kateřiny vdovy a Jana Čapka staršího syna za 275 kop. Stalo se 19. srpna 1623.

Pavel Vondrák

koupil jest a ujal frajmarkem dvůr ve vsi Čepí, Jirouškovský řečený od Tomáše Pleskota za 275 kop, místo kteréžto sumy zase jemu dvůr svůj Vondrákovský řečený v téže vsi Čepí v sumě 275 kop postoupil. Stalo se 23. listopadu 1628.

Ve staré folio 110 B 1 : Martin Pleskot

koupil dvůr ve vsi Čepí po Janu Šistolovi, který byl nebožtík Jan Šistola od Jana Víška koupil za 215 kop. Stalo se roku 1606.

Matěj Lelek

koupil dvůr ve vsi Čepí od Martina Pleskota za 500 kop míšeňských. Stalo se roku 1623.

Ve staré folio 122 B 7 : Tomáš Pleskot

koupil ve vsi Čepí  dvůr po nebožtíkovi Matoušovi Pleskotovi od Alžběty matky své čistý za 255 kop. Stalo se roku 1606.

B 7  Jan Čapský

koupil a ujal frajmarkem dvůr ve vsi Čepí Pleskotovský řečený od Tomáše Pleskota za 400 kop. Stalo se 5.prosince 1612.

C 1  Tomáš Pleskot

koupil frajmarkem dvůr ve vsi Čepí řečený Čapský od Jana Čapskýho za 912 kop. Z toho dvoru se ourok při sv. Jiří a při sv. Havle platí. Stalo se 5. prosince 1612

Roku 1614 prodal Jiřík Čapský svoji hypotéku 152 kop B. Cabicarovi za 70 kop hotových. Tomáš Pleskot platil ještě roku 1630. Roku 1633 již jeho vdova Dorota Pleskotka, platila ještě roku 1642.

C  5  Václav Pleskot

s manželkou Lidmilou koupil dvůr Pleskotovský od sirotků za 1600 kop míšeňských dne 11. března 1658. Platil ještě roku 1674. Od roku 1654 platila Kateřina Pleskotka.

1676 dědicové Pleskotovy.

Lidmila byla dcerou Michaela Gabriela z Lánů a Dašic. Roku 1650 si Václav Pleskot bral KateřinuTlučhořovou z Jesenčan.

E  8  Václav Pleskot koupil dvůr Vondrákovský od Doroty Pleskotky

matky své a Jana Pleskota a sirotků za 250 kop dne 9. února r. 1643.

R  2  Matěj Pleskot

ze vsi Čzepie s Dorotou manželkou koupili krčmu ve vsi Čzepie s krámem masným za 100 kop. Stalo se dne 24. října 1638, platil ještě roku 1642.

F  5   Jakub Čapský,

syn po nebohém Janovi Čapským dvůr někdy Pleskotovský řečený, který týž Jan Čapský koupil frajmarkem od Tomáše Pleskota za 400 kop. Stalo se roku 1637.

H  8   26.10.1676 Tomáš Voženílek

ujal dvůr vedle rozdělení jednoho dvora po dobré paměti Václavovi Pleskotovi za 800 kop míšeňských, platil ještě roku 1690. 21. října roku 1676 Jiřík Pleskot ujal dílčí dvůr při rozdělení jednoho dvora po Václavu Pleskotovi otci za 800 kop míšeňských, platil ještě roku 1690.

SV.Reg.24,  list 5/14 píše 26. října 1676

Jan syn po nebohém Václavu Pleskotovi po nebohém Václavu Pleskotovi ujal chalupu s rybníkem i náhonem za 100 kop. 21.1.1686 Jiřík Pleskot řečenou Pleskotovskou chalupu řečenou zadní s rybníkem a náhonem za 100 kop.

L   1.

Zápis Reginy prve Krmašovy již Lukáše Pleskota na chalupu zadní 9.9.1692 prve Krmašova již Lukáše Pleskota manželka ujala od Jiřího Pleskota chalupu Pleskotovskou zadní řečenou s rybníkem a náhonem a jiným za 100 kop.

S Dal  V Reg.  25 Věst 369 píše :

L  3.

Zpředu pod literu 3 a 4. Zápis Jiřího Pleskota na krčmu. 9. září 1692 Jiřík Pleskot Rychtář čepský ujal jest po nebohém Jiřím Krmašovi tchánu svém krčmu Kučerovskou za 205 kop.

L   5.

zápis na grunt po nebohém Jiřím Průškovi nyní Lukáše Pleskota. 24.2.1690 Tomáš Voženílek k ruce Lukáše Pleskota syna svého pastorního po nebohém Václavu Pleskotovi koupil jest od Jiřího Průška grunt ve vsi Čepí.

Zápis folio I  6  Jirouškovský řečený za 550 kop míšeňských. Klisny 3, krávy 3, vůz, pluh atd. Lukáš Pleskot platil ještě roku 1700.

Ten se  V Reg  25  list 202  píše :

L   7.

9. září roku 1692 Stížnost na Daniela Čapskýho, že grunt velice spouštěl ani sám rolí osívati nemohl. Komise starších Kutnohorských že věc vyšetřovala a Čapského předvolala. Omlouval se chorobou a jiným. Sám nahlédl, že on dál hospodařiti nemůže, ale prosil, že maje manželku a 8 dětí, z těch 3 dospělé, aby mu při propouštění z té živnosti 1 kopu 20 záhonů / 8 korců / pro obživu ponecháno bylo. Žádosti té se vyhovělo. Ostatní část gruntu se rozdělila a nově osadila. Ofecírovali Václav Nováček a Jiřík Kouřimský-Pleskot. Každý obdržel stejně.

D   1.

Adam Dejnožka ze vsi Kočího z Chrudimě z poddanství propuštěný koupil krčmu ve vsi Čepí od Martina Pleskota za kop 60 roku 1606. Jiřík Čapský koupil krčmu od Adama Dejnožky roku 1616. Martin Pleskot koupil krčmu s krámem masným a jiným od Jiříka Čapskýho za 300 kop míšeňských roku 1623.

D   3.

Jiřík Vančura ve vsi Blatná řemesla řeznického z poddanství propuštěný koupil krčmu ve vsi Čepí od Martina Pleskota za 100 kop roku 1631.

D  4.

Tomáš Pleskot koupil freimarkem směnou dvůr Vondrákovský řečený Pavla Vondráka za 275 kop českých, místo čehož postoupil dvůr svůj Jiroukovšký v sumě 275 kop roku 1628. Ten grunt prodán zase od sirotků Václavovi Pleskotovi.

E   6.

Roku 1660 Matěj Kučera koupil statek Vondrákovský řečený od Jana Pleskota za 600 kop.

SESTAVA ZÁPISU PODLE DOMOVNÍCH ČÍSEL

č.p.  1

kdysi součást dvora kmetského – kmetcího č. 6 pak grunt Jirouškovský řečený, kdysi Jiroušek-Jirouš.

Do roku 1595 Jiřík Vrabec, od 1595 Jan Čapek z Lukovny.

19. srpna 1623 Tomáš Pleskot za 275 kop.

23. listopadu 1628 Pavel Vondrák za 275 kop.

9. února 1630 Jindřich Průšek z Rovně za 275 kop

31. března 1650 Václav Průšek syn za 275 kop.

25. března 1679 Jiřík Průšek syn za 550 kop míšeňských.

21. února 1690 Lukáš Pleskot za 550 kop míšeňských a platil ještě  

      roku 1734.

č.p.  4, 5, 6

do roku 1608          Jakub Čapský

od roku 1608          Jan Čapský syn za 800 kop českých.

5. února 1612         Tomáš Pleskot za 912 kop českých.

roku 1630 – 42       Dorota Pleskotová, vdova

19. března 1658     Václav Pleskot a Ludmila

roku 1674               Kateřina Pleskotka za 1600 kop míšeňských.

roku 1676               dědicové Pleskotovi – grunt rozdělen

č.p.   6  polovina    Tomáš Voženílek za 800 kop míšeňských

č.p.  4  a  5             druhá polovina po Václavu Pleskotovi

26. října 1676        Jiřík Pleskot  syn, za 800 kop míšeňských z Reg.24

                               list 714

27. září 1696        Matěj Pleskot  syn za 894 kop, platili ještě 1734

č.p.   8

tzv. zadní chalupa s rybníkem a náhonem.

26. října 1676       Jan Pleskot, syn Václava Pleskota 100 kop

21. ledna 1686      Jiřík Pleskot za 100 kop

9. září 1692          Rosina, dříve Krmašova, nyní Lukáše Pleskota za  

                             100 kop.

                             dál v reg. 25  list  396 :  Prodána chalupa zadní

                             Jiříka Pleskota na níž Jiřík Křivka zůstává.

č.p.   10

od roku 1606        Martin Pleskot  za 215 kop českých.

23. srpna 1678    starší nad havéři v Horách Kutných Jan Novák, jinak  

                            Kovář za 500 kop a postupně jeho vdova.                                        

č.p.   14

krčma

do roku 1606     Martin Pleskot

od roku 1606     Adam Dejnožka

roku 1616          Jiřík Čapskej

roku 1623          Martin Pleskot  za 300 kop.

24. října 1638    Matěj Pleskot a Dorota za 100 kop.

roku 1681          Jiřík Krmašek

roku 1692          Jiřík Pleskot  rychtář, zeť předešlého. Dál v Reg. 25

                           list 827

č.p.  15,  16,  17

do roku 1606     Matouš a Alžběta Pleskotovi             

od roku 1606     Tomáš Pleskot, syn

roku 1612        Jan Čapský  400 kop.

roku 1637        Jakub Čapský,  syn,  400 kop.

roku 1686        Daniel Čapský  400 kop.

roku 1692        z moci vrchnostenské rozděleno, 1 díl čp.17, polovic

                        Václav Nováček, dále v Reg. 24, list 626,

roku 1696        Jiřík Jirek, pak jeho vdova.

                        2. díl čp. 15, polovoc Jiřík Kouřimský, jinak

                        Jiřík mladší Pleskot, platil ještě roku 1708 a od r. 1712 

                        vdova.

č.p.       ?

                          grunt čísla neurčeného – Vondrákovský

do roku 1628    Pavel Vondrák

od roku 1628    Tomáš Pleskot za 275 kop.  Dorota Pleskotka jinak

                          Kouřimská

9. února 1643    Václav Pleskot za 250 kop, Jan Pleskot

roku 1660          Matěj Kučera

roku 1662          Jan Kovář,  jinak  Novák z Lánů

roku 1677          starší nad havíři na Horách Kutných směnou.

                         V zámku se nacházejí zápisy čepské od roku 1695 do roku 1730, a kdyby se v sestavách vyskytl někde rozdíl, je možno zkoumat jen v souvislostech se zápisy zemského archívu v Praze.

                         Nejasnost při gruntu Čapkovském, který stával při dnešním č. 16, lze si snadno vysvětlit takto : Byl to původně druhý dvůr kmetcí, kde hospodáři byli jen držiteli, kdežto vlastníkem, lenním pánem byla vrchnost, zde Starší nad havéři. Ti roku 1694 řešili věc tak, že ponechali Danieli Čapskému, držiteli usedlosti jen 8 korců, ostatek rozdělili na dva díly, z nichž jeden přidělili Václavu Nováčkovi a druhý Jiříkovi Kouřimskému-Pleskotovi. Protože dvůr byl kmetcí, ponechal se asi právní stav beze změny, oni tři hospodáři považována snad i nadále za pouhé držitele a vrchnosti zůstalo právo vlastnické. Po přikoupení Čepí k panství pardubickému se roku 1696 přikročilo i k dělení čepského dvora, disponovalo panství znova taky gruntem Čapkovským, příděl Čapskému a Novotnému se o polovinu zvětšil příděl Kouřimskému se o málo zmenšil, 9 korců přiděleno ke dvoru Máteřovskému a snad ostatní část Jirkovi. Roku 1696 byly budovy gruntu Čapkovského zhořelé. I obdržel Jiřík Jirek, nástupce Nováčkův budovy dvorské, dnes č. 17. Druzí dva si měly stavení znovu postavit. Kouřimskému zůstalo č. 15. Druhá usedlost, dnes č. 16 nebyla však přiznána Čapskému, nýbrž Václavu Novotnému, aby si chalupu vystavěl. Platil do roku 1700, vdova do roku 1704. Otázku gruntu Vondrákovského nepodařilo se mi objasniti. Zkusil jsem sestavu podruhé, dbal na jiné možnosti, ale výsledek byl týž, jako při sestavě první. V řadě čísel popisných z roku 1770 není pro grunt Vondrákovský místa když čísla popisná 2, 3, 7, 9, 11, 13 byly jen pozdější domky.Data neurčeného gruntu jdou od roku 1628 do roku 1677. Poslední zápis je pro havíře kutnohorské. Těm náležel panský dvůr v místě čp. 17. Uvažuji, stála-li ona neurčená usedlost západně od č. 17, jen přes cestu, v sousedství pozemků dvorských, v místech asi dnešního čp. 20, mohla být obhodpodařována společně s pozemky dvorskými, byla získána do majetku havířů téměř dvacet let před parcelováním dvora. Budovy byly tehdy vesměs dřevěné, mohly zhořeti, a při číslování z roku 1770 usedlost již nestála.

     Proč havíři o svou usedlost stáli ? Koupili v témž roce usedlost č. 10 a vyměnili za onu neurčenou usedlost. Ze dvora a usedlosti Čapkovské, asi při čísle 17 a 16 povstala pak čísla 15, 16, 17, část ke krčmě a značný díl připojen k panskému dvoru máteřovskému.

Článek,  (patrně z časopisu Rozhlas) dle mého posouzení z r. 1968

Z NAŠICH  OBCÍ - ČEPÍ

     Tato obec leží 7 km jihozápadně od Pardubic a její název vznikl přivlastňovací příponou z osobního jména Čáp, Čápův dvůr atd.

     Kdysi v těchto místech bývala pravěká osada, svědčí o tom nález z roku 1882, kdy bylo na Pleskotovském paloučku nalezeno dvacet devět bronzových náramků a spona z bronzového drátu o dvou kotoučích. Podle tohoto nálezu byly všechny pozdější podobného druhu nazvány „čepské“.

     Čepí bývalo v nejstarší době vladyckým dvorem. Již roku 1375 tu hospodařil Jan, po něm Aleš a pan z Čepie. V létech 1459 – 1464 došlo ke sporu o statky, které po vladykách čepských zůstaly, neboť Janem rod vymřel. Statek držel Bohuslav z Drahobudic, po něm Jan Přehovský ze Zásmuk. Zdislav z Dobřenic prodal roku 1543 dvůr Pořádku Havířskému v Kutné Hoře, od něhož jej zakoupila Česká komora roku 1695 k panství Pardubickému. V Okresním archivu je uložen opis smlouvy, dle níž Pořádek havířský v Kutné Hoře prodal ves Čepí České komoře za 8.500 zlatých. Jakož i dopis, v němž Česká komora zařizuje panství, aby dalo v Čepí tři chalupy hospodu zříditi. Proto téhož roku byly na panských postaveny dvě chalupy a hospoda. V následujících letech tam byly postaveny další usedlosti, k nímž byly z panských pozemků odděleny polnosti. Zbytek panských pozemků byl připojen ke dvoru máteřovskému.

     Tereziánský katastr neuvádí počet hospodářů v obci, půda byla zařazena do druhé bonitní skupiny, což znamená, že se sklízel až třiapůlnásobek vysetého obilí. Rolníci hospodařili na 90ti strychách polí a pěstovali hlavně konopí, len a proso. Roku 1780 byla panská krčma prodána s krámem soukromníkovi. K rozsáhlejšímu rozvoji obce došlo až v následujících letech. Roku 1818 bylo v Čepí 187 osob a 23 domů. O sto let později 337 obyvatel a katastrální území měřilo246 ha.

     Podle sčítání v roce 1961 měly v obci převahu ženy, 214 a mužů 200.

Na kartě Profous I  314,  ves podle potoka

1375 Ješek z Čepie,

1392 Aleš z Čepie,

1440 Jan z Čepie (na sjezdu v Čáslavi),

1488 Jan Čapský z Čepie.

Čáp, Čápův dvůr, přehláska Čiep.

1789 bylo domů 20

1837 bylo domů 22  a 170 obyvatel

1843 bylo domů 24 a 187 obyvatel

1921 bylo domů 32 a 470 obyvatel

Urbář  1757

ind. skice 1839 – 40, Zástěrovská pama   Registra vsi Čepí

číslo knihovní 306 z let 1596 – 1693,  DS Pardubice v SOA Zámrsk.